Rybářský tábor najdeme u  malebné vesničky s názvem Kočov, nedaleko města Tachov. Přírodní tábořiště je umístěné na kraji smíšeného lesa na břehu Kočovského potoka. V blízkosti se nachází romantická zřícenina kostela Sv. Ján. Již dlouhou řadu let tábor začíná od první prázdninové soboty a trvá celých 14 dnů. Po příjezdu na tábořiště se provedou základní práce, mezi které patří: oprava kuchyně, sociálního zařízení, pece, cesty a podobně. Také zrekultivování přírody kolem nás a jejího úklidu po nezvaných hostech.

Mezi naše každodenní táborové  povinnosti patří nanosit dříví, pomoc vedoucím s přípravou jídla a další věcí bez kterých bychom se neobešli. Ale i přes to zde zbývá mnoho času na rybolov, jinak by to přeci nebyl správný rybářský tábor, ale lze zde i odpočívat a hrát mnoho společenských her. Rybařit lze na Kočovském potoku, na řece Mži, ale také na přehradě Kumpolec, kde se trávíme mnoho času. Určitě není tenhle tábor určen pro člověka, který nedokáže žít, ani najít soulad s přírodou.

Historie

Rybářský tábor Kočov.

Rybářský tábor Kočov je legenda, která trvá již několik desetiletí.

Už více než tři desítky let se v údolí pod Sv. Jánem schází parta kluků a holek, rybářů, rybářek i nerybářů, aby svůj život obohatili pobytem v krásné přírodě, vzrušením z lovu, dobrodružstvím při hrách a soutěžích, kamarádstvím a zkrátka vším, co k táboru patří.

První osadníci

Prvními kočovskými osadníky, které se nám podařilo historicky zdokumentovat  byla parta kluků z Tachova, kteří začali objevovat krásy malebného údolí Kočovského potoka u bývalé osady Sv. Ján. Jejich období se datuje do 70-tých let minulého století. Kluci, kterým tenkrát bylo 15 – 18 let (Olda Peksa, Honza Prášek, Jarda Kučera, Jarda Jiruš, Emil Ludvík), začali o sobotách a nedělích jezdit na výpravy do údolí pod Sv. Jánem. Tábořili, chytali ryby a připravovali stavbu vlastního srubu pod Bílou skálou. Za pomoc při lesních pracích dostali od hajného špičky pokácených stromů, z kterých postupně vznikal srub přilepený ke skále. Z cihel blízké zříceniny začal vyrůstat komín, lepenku na střechu koupili v Tachově za ušetřené kapesné a na dvoukoláku dovezli až pod Bílou skálu. Zvláštností jejich pevnosti bylo, že neměla dveře. Ve stěně bylo pouze okno, otevírané zevnitř. Do srubu se musel člověk vsoukat střešním průlezem. Jejich éru ukončilo dospívání, vojenské povinnosti a rok 1968 kdy byl jejich srub zbořen.

Rybářské tábory domu pionýrů.

Další etapa zahrnuje již tábory rybářského kroužku Okresního domu pionýrů a mládeže z Karlových Varů. Olda Peksa – vedoucí kroužku, jeden ze stavitelů srubu pod Bílou skálou se vrátil do kraje svého dětství. Mladí rybáři přijeli na tábor do Kočova poprvé o prázdninách roku 1973. Pod vedním  Oldy Peksy, Franty Panochy, velkého rybáře Tondy Čápa,  kuchaře Periny prožívali dobrodružství, o kterých do té doby jen četli v dobrodružných knížkách. Už cesta vlakem do Brodu nad Tichou, pak pochod s báglama na zádech, prutama a stanem v ruce z nádraží přes Kočov až ke Sv. Jánu byl zážitek. Noční výpravy na kapry na Kumpoleckou přehradu, bitvy o vrchol skály, hry na četníky a na zloděje ve zřícenině kostela a v  okolí tábora, noční lovy úhořů, sjíždění řeky Mže na matračkách patří k nejsilnějším zážitkům, na které vzpomínáme dodnes. Na jedné z výprav na Kumpolec jsme objevili v přehradě starý totem. Po strastiplné cestě se nám podařilo donést bezmála stokilový kmen, nasáklý vodou až do tábora. Tam se stal na řadu dalších let našim ochráncem.

S Oldou Peksou, Tondou Čápem a Davidem Brožem jsme tábořili v Kočově s přestávkami skoro 10 let. Každé jaro jsme se nemohli dočkat, až skončí škola, my sbalíme stany pruty, bágly, sejdeme se u vlaku na Dolním nádraží a vyrazíme za dalším prázdninovým dobrodružstvím. Každý rok nás v Kočově vítal pár čápů na komíně bývalého mlýna a to už bylo do tábora co by kamenem dohodil.

Pak jsme odrostli a několik let tábor v Kočově nebyl. Někteří z nás se ale vraceli alespoň na pár hodin či na víkend oživit vzpomínky z dětství.

Rybářská osada pod Sv. Jánem

Poslední šňůra rybářských táborů trvá nepřetržitě už třetí desetiletí. Začala po revoluci 1989. V revolučním roce se konal rybářský tábor na přehradě Skalka, ale hned další rok jsme se vrátili ke Kočovskému potoku pod Sv. Ján. První rok velel ještě velký náčelník David Brož. Další rok už byl tak pracovně vytížený, že ho musel nahradit ve funkci hlavního vedoucího Jirka Doubrava a u pece jeho věrná žena Janička Brozová. V letech 1992 – 1998 podpořila tábor svou účastí Jirkovo žena Danča. Jako další vedoucí působili Víťa Baloun, Jirka Matějka, pak David Jágr se Šárkou Tafatovou. V letech 1998 – 2003 byla krásná éra táborů s vedoucím Jirkou Doubravou a proviantním důstojníkem Mírou Rohlou. Od roku 1999 se přidali do stálé sestavy tachováci Ota Mareš a spol. Od roku 2002 jsme získali zdravotnici Mudr. Vilmu Svobodovou ml. Poslední roky 2003 – 2017 vtiskli táboru novou tvář stavitel, kuchař a dobrá duše Mára Hrdlička se svou squaw Martinou.